Tibial Tuberosity Advancement - TTA

   Rupturou předního křížového vazu (dále jen rLCC) v kolenním kloubu je postiženo nemalé procento psů víceméně všech plemen. Rupturu, tj. přetržení je třeba chápat jako výsledek a vyvrcholení degenerativních změn na vazu, které jsou obvykle dlouhodobé. Na rozdíl od člověka, kde jsou tyto případy způsobeny různými úrazy (sportovními aj.) je u psích pacientů rLCC především projevem opotřebení kloubu, jako výsledech chronického dlouhodobého přetěžování. Na rozdíl od zvířecích pacientů,kolenní kloub u člověka v pozici ve stoje je v totální extenzi a tudíž na LCC,který zajišťuje stabilitu kloubu v pohybu předozadním, není vyvíjen žádný tlak.Naopak zvířata mají  kolenní kloub při pozici ve stoje mírně pokrčen(tzv. neutrální poloha;135°, a tím je na LCC vyvíjen neustálý tlak. Trauma pak obvykle přichází jako poslední moment v patogenezi a můžeme ho chápat, jako pověstnou kapku s níž přeteče pohár trpělivosti vazu. Nicméně je třeba mít na paměti,že v posledních cca 5-10 letech se stále častěji sekáváme s diagnózou rLCC  u mladších a mladších pacientů(i méně naž 1 rok),kde těžko můžeme uvažovat o degenerativním onemocnění.U těchto pacientů si zatím etiopatogenezi nedokážeme vysvětlit.S rupturou vazu jejímž jediným původcem je trauma, se setkáváme u koček, kde obvykle ovšem bývají postiženy i ostatní měkké části kolenního kloubu (zadní zkřížený vaz, menisky, vazy postranní, luxace).

  Ve valné většině případů je možno zjednodušeně říci, že vaz je neustále namáhán, přetěžován, objevují se na něm mírné trhlinky, které klinicky nepozorujeme, až nakonec praskne, kolenní kloub se uvolní v pohybu předozadním a při neléčení dochází následně k ruptuře menisků (hlavně vnitřního) a rozvoji dalších nevratných degenerativních změn (artróza).

   Chceme –li plně obnovit funkci kolenního kloubu,musíme přistoupit k chirurgické fixaci.  Na náhradu  LCC je vypracováno a vyzkoušeno velké množství postupů, ať už vnitrokloubních, či vněkloubních. Všechny metody mají svá omezení a své nedostatky a žádná nefunguje tak, jak by si ošetřující lékař i majitel představoval. V dnešní době je preferován odlišný přístup, který skýtá obrovskou perspektivu při léčení tohoto onemocnění. Tato nová metodika nahlíží na problém zcela opačně. Upouští od všemožných i nemožných špatně fungujících plastik vazů a zavádí změnu biomechaniky kolenního kloubu,která eliminuje tibiální tah.To se děje v zásadě dvěma způsoby. Změnou sklonu holenní kloubní plochy, předsunutím drsnatiny holenní kosti, jež posouvá ventrální patelární váz vpřed a tím nahrazuje funkci LCC, nebo kombinací obojího.      

   Na našem pracovišti jsme hojně využívali  tzv. TTO (trojitá tibiální osteotomie) metody, která kombinuje předsunutí drsnatiny a úhel sklonu holenní kloubní plochy. Nicméně tato metoda je poměrně pracná,s mnoha kritickými momenty a dlouhodobou rekonvalescencí. Proto byla na našem pracovišti do programu zařazena jako nosná a stěžejní metoda TTA, která je jednoduchá,rychlá a velmi efektivní. Její jedinou relativní nevýhodou je použití speciálních titanových implantátů,které mírně navyšují cenu výkonu,nicméně navýšení efektu je výrazně vyšší,takže investované peníze jsou odpovídající přínosu rychlé rekonvalescence a obnovení původní funkce kloubu.